Kdo jste? Pro některé lidi je to ta nejjednodušší otázka. Pro Dennise Ranaltera je to jedna z těch, co mají hlubší význam. Jako lyžař vždy věděl, kým je. Jak je to ale s identitou jeho lidské bytosti?
DESCENDANCE sleduje Dennise na cestě objevování sebe samotného, od úvah o svém dětství v Rakousku až po nové propojení se svými předky v Ghaně.
Mladá léta
Dennis vyrůstal v Tyrolsku a lyžovat začal krátce poté, co začal chodit. Roky svého dětství trávil jízdou na krátkých lyžích, lyžováním a procházkami v lesích se svými nejbližšími přáteli. Jak říká: „Dělali jsme si, co chceme“. Vždycky se v horách cítil doma a od mládí nechal promlouvat lyže.
„Miloval jsem zde vyrůstat. Vyrůstáte
v silném spojení s přírodu a já jsem
si jistý, že vás to formuje.“
Jako D-Ran
„Poznám, že je to Dennis už podle siluety“
popisuje zlatý medailista z X-Games Bobby Brown jedinečný styl svého přítele.
Mimo hory je Dennis možná klidný chlapík, ale na horách je k nezastavení.
Neustále motivovaný, neustále postupující dopředu. Na horách je to jednoduché. Je to prostě D-Ran.
„D-Ran lyžuje čistě a přesně a výsledkem je tak úžasný styl.“
JOSSI WELLS
Úzké údolí, zúžené myšlení
Poprvé, kdy si Dennis uvědomil, že jeho závodění může být pro některé lidi problém, bylo, když byl čerstvě náctiletý.
„Lidé se na mě dívali v restauraci, hloupý komentář od obsluhy výtahu“, to jsou jen dva příklady předsudků, které zažíval.
„Na počátku to skutečně nepoznáte“, říká, „ale poté se dostanete do věku, kdy to skutečně začíná bolet.“
„Je složité pochopit, jak se cítil, protože jsme si nikdy neprošli tím, co Dennis den co den zažíval.“
Získání perspektivy
Jako součást své cesty k objevení sebe samotného Dennis odcestoval do Ghany, aby se tam znovu spojil s dříve tajemnou částí svého odkazu.
Příležitost vidět po letech odloučení svého otce, potkat se poprvé se svou babičkou a dozvědět se více o svých ghanských kořenech zásadně změnila jeho pojetí vlastní identity.
„Dříve jsem byl Rakušan, teď jsem
napůl Rakušan a napůl Ghaňan.
To je docela fajn.
Do budoucnosti
„Věc, která mi opravdu zůstala,“ říká Dennis po návratu, „je pocit, že vím, kam jdu.“
Po letech obav, jak zapadne, došel k úžasnému obecnému poznání ohledně identity.
„Neskrývej se kvůli tomu, že nezapadáš nebo jsi jiný,“ říká, „protože rozdílnost je skvělá“.